Dostojevskij
Literatura / 30.04. 2011

U Dostojevského cítíte vášeň či trýzeň od první kapitoly, cítíte mocné napětí duševních rozporů, věci jsou rozehrány a ve vzduchu visí osudovost, všechna hloubka lidských citů a lidského neštěstí. Za tím je cítit prožitá trýzeň, ty stránky jsou napsány trýzní, a proto trýzni uleví, když je čteme a vyženeme ji tak ze srdce do představivosti.

Kierkegaard
Filosofie / 30.04. 2011

Někdo prý řekl, že Heidegger je vlastně jen výklad ke Kierkegaardovi. Ale mně se zdá, že naopak Kierkegaard představuje v mnohém výklad svých následovníků. Například Sartre se svým „existence předchází esenci“ není nic než příklad uplatňování abstraktního já, které si osobuje místo Boha a obléká se jen zdáním vážnosti. Nebo Heidegger se svou filosofií úzkosti, se svou odhodlaností tváří v tvář Nicotě, je krásný příklad „stoického“ vzdoru, být sám sebou navzdory, protože odtud nemá dialektický přechod k víře, ale v úzkosti zůstává.

Hölderlin
Literatura / 30.04. 2011

Dočetl jsem Hyperiona. Mohu říct, že jsem jím nadšen. Co filosofie vyjadřuje tak namáhavě a neohrabaně, je zde básnicky podáno s neobyčejnou jasností, živostí a pronikavostí. Ovšem že je za tím znát filosofické vzdělání, ale na svém správném místě, slouží k projasnění citu, k projasnění bytí a jeho moudrost začíná teprve tam, kde mluví ze základů bytí původnější řečí než je chatrný jazyk rozumu. Když vzpomenu například ono místo: „Ich denke nach und finde mich … allein. Die Natur verschließt die Arme und ich stehe, wie ein Fremdling, vor ihr, und verstehe sie nicht“. A jak je tím řečeno vše, jak výtečně zobrazeno odcizení, marnost přemýšlení a nárok něčeho vyššího.

Nietzsche
Literatura / 30.04. 2011

Koupil jsem si knížku a v ní je obrázek pomateného Nietzscheho: stojí vedle staré matky, ta se dívá do objektivu, s dosti tvrdým výrazem, a on, jako naivní, důvěřivé, ale přerostlé dítě, shlíží na ni, jako člověk, kterého zavolali, aby se vedle někoho postavil, který ale nechápe, že jde o fotografování, a dívá se tu osobu v očekávání, co se po něm asi chce: je to obrázek k pláči, velmi jsem se nad ním zkormoutil. Silný muž, kromobyčejně chytrý a skončí jako idiot.

Problém prostoty
Filosofie / 30.04. 2011

Mezi řečí jsem někde poznamenal, že se děti ve škole často učí nesmysly, věci, které nikdy nebudou potřebovat a jen jim zbytečně straší v hlavě, a že je to zbytečné, kde může k dobrému životu stačit prostota. Ale tu mě napadá: přijdou ošemetní lidé, roztáhnou sítě učených řečí a budou se ho snažit přechytračit. On jim odpoví: „Já jsem, páni, člověk neučený, dávám vám tedy za pravdu.“ Anebo učiní nějaké podružné výhrady, ale nenapadne ho vzít jim jejich prázdné řeči přímo od huby – čili přistoupí na falešnou hru. A tak ztrácí v té věci, v níž byl přechytračen.

Vášnivý filosof
Filosofie / 30.04. 2011

Dnešní filosofie má veliký problém. Třeba přednášky o Kierkegaardovi nebo Nietzschovi se začínají výkladem o tom, že tito muži by se zhrozili, že jsou předmětem takového zájmu, a že vlastně je s nimi postavena otázka po oprávněnosti, po možnosti filosofie vůbec. A pak se vesele filosofuje třeba celý semestr.

Takhle ztratit rozum!
Filosofie / 30.04. 2011

Moderní výtka: – Takhle ztratit rozum! – To myslíte jako štěstí? Pokud si to ještě někdo neuvědomil, rozum v této souvislosti neznamená nic než význam, úspěch a uznání společnosti. Málokdo a málokdy myslí to slovo hloub. Když je myslí hloub, pak patří do etiky, jako když bědujem nad strašným zločinem; nebo do náboženství, jako když se bezbožníku říká blázen. Když moderní výchova mluví o rozumnosti a kritickém myšlení, pak to také nemá jiný než svého druhu etický, přesněji politický význam. Kam se nám podělo něco, co by bylo na rozumu rozumného, myslím teď ten starý řecký mýtus? Jestli přežívá, pak jako sebeklam. Ti, kdo se jím rádi zaštiťují právě v tomto řeckém smyslu, zřídka kdy chodí po jeho cestách. A pokud se nakonec vyskytne opravdový Sókratés, stejně ho hodí za hlavu.

Co víme?
Filosofie , Náboženství / 30.04. 2011

Takřka od přirozenosti upadáme v přesvědčení, že je přirozenosti, že je něco pevného, jistého a jasného. Jako si každý rád zařídí svůj domov co nejpohodlněji, zabydlujeme se i my zde na zemi a od vnějšku se oddělujeme zdí tohoto přesvědčení. Ale bližší skutečnosti je, že nic není jisté a že slunce zítra nemusí vyjít. A to samé platí o našem nitru, zde především, protože v nitru nás každým dnem a každou hodinou děsí úzkost.

Prostořeká
Filosofie / 30.04. 2011

Bylo jedno tajemství, které znali jen členové úzkého kroužku osvícených, a to tajemství nešlo vyslovit. Aby je člověk poznal, musel se podrobit složitému a temnému rituálu, při němž vniklo přímo do jeho mysli. Jednou se zasvěcení zúčastnila prostinká dívenka. Den poté pásla s přítelkyněmi na lukách kozy a dívky se jí vyptávaly. Ona vyslovila tajemství jedinou větou, takže by i nejhloupější pacholek porozuměl. Když se o tom dozvěděl mistr, dal si ji zavolat a zle jí vyčinil: „Ty prostořeká!“