Mezi námi devianty

Pro jednotlivce, kteří se nějak vymykají většině, se najde spousta vhodných dehonestujících označení: mohou to být kacíři, blázni, zpátečníci, hlupáci a tmáři – nebo třeba devianti. Pro jednoduchost zůstaneme u tohoto názvu. Jednak ho chápu v obecnějším smyslu než jen sexuální deviace a na konkrétním slovu nakonec příliš nezáleží. Pokud je zrovna možná veřejná debata a devianti mají dost silný hlas, strhne se kolem toho mediální humbuk, dlouho se řeší, co vlastně je a co není deviace, a nakonec, až odstrkovaná menšina získá přízeň většiny, je zproštěna svého neblahého označení. Nedávno jsme to viděli při pochodu homosexuálů. Nechci zde bránit homosexuály, natož pak jejich pochody. Jen bych rád ukázal, že když jsme někdy považováni za devianty, ať už vyčníváme z jakéhokoliv důvodu, nemusíme se toho vlastně bát, pokud si zachováme čisté svědomí.

Arabská demokracie

Když se nedávno rozvášněný dav snažil vzít útokem izraelskou ambasádu v Káhiře, volal jeden z útočníků, že Nejvyšší vojenská rada teď musí dělat to, co chce lid. Lid chce lynčovat izraelského velvyslance, tedy dobře, lide, máš to mít – asi takhle si představují demokracii ony čerstvé výhonky „arabského jara“.