Poznámky k Dawkinsovi: Náboženství naruby

Ke knize Richarda Dawkinse Boží blud mě přivedla nadšená hodnocení některých čtenářů, kteří se s ní ztotožnili jako s vyčerpávajícím shrnutím ateistického přesvědčení. Proto jsem k ní přistupoval s očekáváním, že její argumentace bude z filosofického hlediska zajímavá. V tomto ohledu jsem se ošklivě zklamal: Stylem připomíná komunistické agitační spisky, kde je absence rozhledu a argumentační omezenost kompenzována rétorikou vlastníků pravdy. Klasický postup filosofického tázání, které se ptá po celku skutečnosti a snaží se jít až nejzazším předpokladům, je jí zcela cizí. Vlastně se neptá vůbec, má totiž předem jasno.

Sám pan Dawkins ovšem odmítá obvinění z fundamentalismu: Když mi podáte vědecké důkazy, jsem ochoten změnit svůj názor. Ale není to stejné, jako kdyby biblický fundamentalista odmítal nařčení z fundamentalismu slovy: Když mi podáte biblické důkazy, změním svůj názor? Nejprve je třeba vyjasnit, co je věda a jaký je její nárok na pravdu. Pak také, v případě pana Dawkinse, jaký je nárok vědy na univerzální a exkluzivní pravdu. A za třetí, jaký je nárok Darwinovské teorie na to, že je vědecká a že je dokonce vědecká par excellence. Ničeho takového se ale čtenáři nedostane a musí se místo toho spokojit s odvoláváním na jakýsi Darwinovský imperativ nebo Darwinovskou logiku, což zrovna příliš vědecky nepůsobí. Spíše mi to připomíná absurdní argumentaci typu: Dokažte v rámci mé teorie, že nemám pravdu, a opustím svou teorii. Tento fundamentalistický postoj výstižně ilustruje také fakt, že podle Dawkinse je jedním z největších prohřešků náboženství, jak odvádí talentované lidi od vědecké kariéry. Nad dušemi ztracenými pro vědu truchlí stejně jako věřící nad svými odpadlíky.

Evoluce v Dawkinsově podání představuje typického zástupce směru, který Eric Voegelin nazývá moderní gnosticismus. Zastánci teorií tohoto druhu jsou přesvědčeni, že objevili tajemný klíč k vysvětlení světa. Vše, co je, musí odpovídat interpretaci podle tohoto klíče. Cokoliv mu odporuje, je ignorováno. To vede k vytvoření alternativní verze skutečnosti, která nahrazuje skutečnost, v níž žijeme. Navíc tento postup naprosto vzdoruje vší kritice. Na počátku není nevyjasněná realita, která se stává otázkou, ale tajemný klíč, který poskytuje zázračnou odpověď. Zázračnou proto, že to není odpověď na otázku reality, ale že sama alternativu reality vytváří. Slovo, které se stává tělem. (Poučný rozbor Dawkinsova ateismu podává článek M. G. S. Coetsiera Between Realities: Dawkins vs. Voegelin.)

Když ale necháme stranou to podstatné, je Dawkinsovu překvapující spřízněnost s fundamentalismem možné ukázat na několika velmi názorných příkladech. Není k tomu třeba provádět žádné hloubkové analýzy a dokonce je vyhledávání těchto vnějších podobností celkem zábavné. Asi nejnápadnější je to v případě jeho hlavního argumentu proti boží existenci. Kreacionisté tvrdí: Svět je tak složitý, že musel existovat nějaký inteligentní tvůrce. Kdyby svět vznikl náhodou, bylo by to stejné, jako když se vrakovištěm prožene tornádo a zbude po něm nový Boeing 747. Dawkins argument obrací a vítězoslavně triumfuje: Kdyby existoval takový složitý tvůrce, musel by existovat nějaký další tvůrce tohoto nejvyššího Boeingu 747, a tak donekonečna. Tím má náboženství za vyřízené. Máme tu důkaz boží neexistence.

Přitom je zjevné, že použil filosoficky stejně neplatný argumentační postup jako klasické důkazy boží existence, které na předchozích stranách kritizuje. Tam jsou mu Kantovy aporie dobré, když ukazují, že nelze aplikovat kategorie zkušenosti na něco, co možnou zkušenost překračuje. Ale nyní se do nich sám bez ostychu namočí až po hlavu. Dělá naprosto totéž co metafyzické důkazy boha, ovšem s tím rozdílem, že nezačne u zkušenosti, aby šlo alespoň o pochopitelný argumentační posun, ale skočí rovnou k bohu, aby se stal směšným. Ptát se po příčině boha, uvažovat o tom, jak myslí a jedná, jestli je jednoduchý, nebo složitý, a na základě toho vyvozovat jeho existenci nebo neexistenci – to je s prominutím hloupé.

Z počátku vás to zarazí, ale postupně se z užívání stejných argumentů, které autor u náboženství kritizuje, ve prospěch ateismu stane téměř pravidlo. Opět to vidíme třeba u jeho pojednání o otázce vzniku náboženství. Ponechme stranou, že předvedená taškařice s memy nevysvětluje kromě defektního způsobu uvažovaní jejích zastánců vůbec nic. Komické ale je, že jen o pár stránek dříve se autor vysmívá kreacionistům, kteří jakmile objeví nějakou mezeru, automaticky předpokládají, že vysvětlením musí být bůh. Teď nás sám na vysvětlení vzniku náboženství připraví slovy: Nevíme jistě, k čemu některé jevy jsou, ale kvůli tomu žádný Darwinista nepřestane předpokládat, že musí být k něčemu dobré.

Další povedený argumentační veletoč nás čeká, když přijde na proslulé zloduchy jako Hitler a Stalin. Dozvíme se, že nebyli zlí, protože byli ateisté, ale byli to prostě zlí lidé. Ovšem zlo ve jménu náboženství není pácháno proto, že jeho původci jsou zlí lidé, ale protože jsou nábožensky založení. Ve jménu ateismu prý nikdo žádné zlo nepáchá. Tady opět něco nehraje. V našem koutě světa jsme snad ještě nezapomněli, jak byli věřící lidé pronásledování právě ve jménu ateismu, a to nemluvím o masových zvěrstev, k nimž docházelo a dochází v některých ateismem osvícených asijských diktaturách.

Obzvlášť dojemně je ale princip dvojkolejného myšlení uplatněn v kapitole o výchově dětí. Nejprve jsem seznámeni s tragickým příběhem Edgarda Mortary, židovského chlapce, který byl jako malý tajně a bez svého vědomí pokřtěn a násilně odebrán svým rodičům, aby ho nemohli vychovávat v židovské víře. Katoličtí kněží měli pocit, že ho musí chránit. Kdo by nebyl pobouřen takovou krutostí. Ale ještě se ani nestačíte vzpamatovat a o pár stránek dál se píše, že vychovávat dítě ve víře je zločin, který by stát neměl tolerovat. Dawkins nadšeně cituje jistého psychologa: “Neměli bychom tedy dál rodičům dovolovat, aby své děti např. učili věřit v doslovný výklad Bible nebo že jejich životy řídí planety.” Že tomu nemůže důsledně zabránit jinak než odebráním dítě, dojde snad každému. Jímá mě hrůza, protože i tito lidé mají pocit, že musí děti chránit.

Ještě že pan Dawkins není nekritický. Sám se ptá: “Není požadavek, aby se děti učily vědu, právě tak arogantní?” A jak z toho vybruslí? “Vzhledem k tomu, že děti jsou malé, zranitelné a potřebují ochranu, skutečně morální vedení se podle Humphreyho rovná upřímné snaze představit si, co by si vybraly ony, kdyby na to byly dost staré.” To ale sotva pomůže, protože většina rodičů chce pro své díte jen to nejlepší i bez Humphreyho rad. Posuzují to však podle svých životních postojů. A v tom je právě chyba. Správně by si měli totiž představit, co by si děti vybraly, kdyby na to byly dost staré a smýšlely by stejně jako pánové Dawkins a Humphrey.

8 Comments

  1. Ne vše, co komunisté dělali bylo špatně – za pozitivní považuji to, že byla ze škol vyloučena tmářská náboženská výchova a byla podporována propagace vědy. O tom, že děti z rodin náboženských sekt jsou v ohrožení poškození jejich duševního zdraví netřeba diskutovat – Kuřimská kauza, Svědci Jehovovi, mormoni, scientisté, moonisté. Klasické církve jsou takové méně nebezpečné sekty. Liberální věřící, kteří bibli nežerou doslova jsou v ohrožení méně a čím jsou ve víře vlažnější, tím lépe. naopak čím bigotnější, tím hůře. Je dobré si projít některé kontroverzní výroky Talmudu ohledně vztahu židů k nežidům – je to antisemitismus opačným směrem. O katolících a jejich bludu že jedině oni mají pravdu a ostatní jdou do pekla netřeba hovořit.
    Historie zná případy, kdy židé zavraždili svoje dítě poté, co konvertovalo ke křesťanství – přikazuje to Tóra. Judaismus byl prý židovským kmenům vnucen brutální silou a terorem – kamenování za každou pitomost. Zase se zde dostáváme k tomu, že je užitečné si nastudovat ty nejbrutálnější pasáže ze Starého Zákona a až potom hodnotit knihu chytrého vědce.

    1. Doporučujete mi, abych se zamyslel nad vašimi argumenty. Zkuste se ale na oplátku zamyslet nad tím, co říkají lidé, se kterými nesouhlasíte. Nebo nemáte zapotřebí poslouchat druhé? Trochu se mi zdá, že jste vůbec nečetl článek, který komentujete, nebo přinejmenším jste se nad ním vůbec nezamyslel.
      Asi chápete, že odsoudit náboženství ve všech jeho podobách jako násilné na základě toho, že některé pasáže některých náboženských textů svědčí o nábožensky motivovaném násilí, prostě nelze. Jsou náboženství, která zakazují zašlápnout broučka.
      Ale jestli je třeba svaté texty posuzovat podle těch nejhorších pasáží, to samé určitě platí o vědě. Když je to tak, neměli bychom ji posuzovat třeba podle pokusů na lidech, které prováděli v koncentrácích také ve jménu vědy a v touze po poznání? Nebo podle Hitlera, který byl silně ovlivněn darwinismem a soudobými rasovými teoriemi? Nemáte pravdu, věda už přece také tvrdila, že je třeba zabíjet nějaké děti a ženy. A pokud s tím dneska náhodu většina vědců nesouhlasí, tak věda je k tomu úplně lhostejná. Klidně si je zabíjejte, když budete chtít. Je snad na vědě něco, co nás ochrání před zlem? Je na ní něco morálního? Udělá z nás věda dobré lidi? Nemůže nás také přivést k fanatické zaslepenosti a nenávisti ke všemu, co není „vědecké“? Nevidíme v náboženství vědy podobné snahy nenávistně pronásledovat své odpůrce a vnucovat jim svou víru jako u klasických náboženství?
      Odsuzujete krutost některých pasáží Starého zákona. A víte, že mě také znepokojují a že nad nimi skutečně přemýšlím? Ale když studujeme Starý zákon, abychom se mohli pohoršovat nad prolitou krví a rozpáranými břichy, přečtěme si také ten Nový. Je mu něco vzdálenější než podněcování k násilí a krutosti? Je tomu dokonce tak daleko, že křesťané mají odjakživa problém, jak chápat Boha Starého zákona, když poznali Boha lásky. Byly o tom napsány stohy knih, a pokud by vás to opravdu zajímalo, určitě byste k tomu našel dost materiálu.
      Ale možná je důležitější něco jiného. První křesťané si také mohli říct: Ten Starý zákon je šílený, raději se ho zbavme. Přesto ho v kánonu nechali. Pro mě je to důkaz, že měli mnohem kritičtější a otevřenější mysl, než většina dnešních osvícenců. Mohli to vymazat. Mohli to nějak uhladit, vždyť to vůbec nešlo dohromady s jejich novou zkušeností. Ale oni chápali, že skutečnost není to, co si představujeme nebo co bychom chtěli mít. Byli otevření i pro to, co nedokázali pochopit. A protože jejich zkušenost s Bohem se odehrála v historickém rámci judaismu Starého zákona, tak nesahali na Starý zákon, i když mohl představovat pohoršení. To je neuvěřitelný smysl pro historičnost a pro realismus.
      Vám se něco nelíbí a na základě toho řeknete: Náboženství je klam a zhouba lidstva. Klidně ignorujete existenciální zkušenost miliard lidí, klidně ji popřete a vůbec vám nestojí za vážné zamyšlení. Dobře. Já zase myslím, že náboženství je spása lidstva a že si ho nemůžeme prostě odmyslet. Náboženský motiv můžeme vidět všude, ve všem lidském konání, v celých lidských dějinách, i ve vašem morálním pohoršení nad nábožensky motivovaným vražděním žen a dětí. To, co hledáme, o co usilujeme, po čem toužíme, to je vždycky Bůh, i když to člověk často neví. Náboženství je tenhle zápas, kterému nemusíme rozumět, který může selhávat, ve kterém můžeme zabloudit, který může skončit v krutosti, v ateismu, nebo také ve spáse. Chcete zrušit náboženství? Tak zrušte život, člověka a dějiny.

  2. Ještě mě napadla poznámka proč je na světě tolik blbosti – vezměte v potaz, že několik tisíc let velká náboženství trestala samostatné a kritické myšlení buďto rovnou kamenováním k smrti, nebo upalováním či společenskou degradací. Zkuste se zamyslet, jaký tento negativní výběr zanechal stopy v lidském genofondu, když Ti nejlepší z nás měřeno odvahou a intelektem končili na hranicích a popravištích. Není toto důvod, proč je na světě tak málo skutečně chytrých lidí?

    Doporučuji si nastudovat masové nábožensky motivované násilí za posledních 2 500 let.

  3. Autorovi webu doporučuji investovat ještě pár korun a zakoupit bibli. Potom poctivě přelouskat Starý zákon a podtrhávat si všechny pasáže, kde texty vyzývají k brutálnímu násilí. Tyto pasáže si poté přečíst souvisle a zkusit se nad nimi morálně zamyslet. Potom znovu ohodnotit knihu Boží blud a její tezi, že náboženství dokáže motivovat jinak morálně zdatné lidi k páchání násilí, které by jako nevěřící neměli důvod páchat.

  4. Český atheismus je nejčastěji v blízké souvislosti se světem viděným skrze ucho půlitru. Což je zcela pochopitelné v ,,intelektuálních” kruzích, které vystačí s málem i v době kdy oficální buranství není příznakem pokrokovosti. Vedle toho lidový i neurotický český katolicismus má alespoň jistou poezii a zhrublou etickou praxi pod dohledem a může přežívat díky kulturnímu bohatství nahromaděnému staletími. Je však zarážející, jestliže se v blízkosti primitivního, zchudlého ateismu octne dobrovolně filosof vzděláním a z profese, který vystačí pouze na souchotinářsky přežívající vyhublé náboženství stejné cenové skupiny. Ani jedno z obou uskupení nedojde dokonce k vlastní beletrii a zátěž myšlení rozhodně nepřipustí. Intelektuálové katoličtí i katolíci středostavovští s Demlem, Durychem, Reynkem a legiónem dalších vynikajích umělců a myslitelů a dědičnou filosofickou tradicí dle individuální dosažitelnosti za zády, pově

    SOK – Josef Mikovec: V nejednoho boha veriti (ne)budeš

    http://www.sok.bz/index.php?option=com_content&task=view&id=362

    Mezisvetí Václava Belohradského aneb Proc nejsem liberálem | 5. 8. 2009 | Josef Mikovec | Britské listy

    http://blisty.cz/art/48277.html

    1. Nepřekvapí tedy, že lidový a často i filosofický ateismus se nedostává za těsné hranice svého původu a může být charakterizován svou lácí. V simplifikaci a redukcionismu je síla pro množství a předžvýkané argumenty z výprodeje se opouzdří nejrychleji. Proto je úroveň i filosofického a vědeckého ateismu povětšinou krajně ubohá a spíše posvícenecká. A nikterak nově osvícenecká. Náboženství jsou mnohá a různá a stejně tak atheismy a agnosticismy. Nejen co do odlišnosti samotné, která je značná, ale i přijatelnosti, principů, apelů a důsledků.Tedy horší a lepší. Nemluvě o individuálním přístupu a nasazení. Nejčastěji jde o nevyspělý atheismus, uniformní a plochý. Kritici náboženství v USA, kde to je sociálně psychologický problém etablovaných rebelů, většinou neznalých teologie, srovnávací religionistiky i samotného náboženství s výjimkou rodinného a lokálního, přebíhají od kritiky obecné ke kritice konkrétní s nedůsledností a existenciální plytkostí lepších agitátorů. Většinou si vybírají za příklad jenom to co se jim hodí a /nebo na co stačí. R. Dawkins, dle T.Hříbka, jehož recenze zde probíráme, ,, postrach všech kreacionistů,, říká značně demagogicky : ,,Mám-li na výběr výběr mezi echt fundamentalismem na jedné straně a obskurní, neupřímnou nekonzistencí římskokatolické církve na straně druhé, vím, čemu dát přednost.” Čímž na sebe pověděl docela určitě více nežli chtěl, nehledě na to, že Dawkins nemá mít na výběr pouze tyto dvě možnosti, ani důvod se takto omezovat. Ale přírodovědci chtějí suplovat za sociology, historiky, antropology a především za filosofy. V našich poměrech jde především o záležitost nemyšlení a podučitelských osvíceneckých dogmat s politizující povrchností. Nepřekvapí tedy recenze Tomáše Hříbka, Nový ateismus a jeho kritici. http://www.sok.bz/index.phption=com_content&task=view&id=360&Itemid=28 a Náboženství jako virus mysli http://www.academia.cz/recenze/nabozenstvi-jako-virus-mysli.html . Protože nemíním psát žádnou studii, ale jde jen o delší poznámky, odpovím především odkazy a citacemi. Rovněž nemíním být nestranný, ale oboustranný a vůbec ne neutrální, ale proti všem. Úvodem tedy k závěru recenze Tomáše Hříbka, Náboženství jako virus mysli, ve kterém se považuje ,,za přínosný právě onen neuctivý tón, jímž ( Dawkins) hovoří o náboženství. Ne že by tento tón urazil mnoho Čechů, z nichž většina je naštěstí nábožensky lhostejná. Otázka tedy zní, co je vlastně český atheismus. Bezpochyby je do značné míry „důsledkem komunistické devastace duší“,jak říká Václav Havel. Ale nejen toho. V dějinách bychom museli probrat posledních šest století, abychom znali všechny signifikantní historické příčiny. Katolická církev, ač je její kulturný přínos bezesporně značný, se o „devastaci duší” přičinila nemálo. Český masový, lidový i podlidový atheismus však nevychází z osvícenectví, ani z existenciálních a etických krizí, z promýšlení, z těžkých hodin a muk, z děsu z krutého nebo lhostejného Absolutna, které promarnilo příležitost a z věčnosti, která nenabyla podoby k obrazu božímu ani lidskému, ani z důsledného racionalismu a/nebo vyššího typu humanismu. Dokonce ani adekvátně nerozvinutý a v očekávané diskvalifikující buranské podobě není vždy důsledkem této komunistické devastace duší. Ve století dvacátem se probouzel ponejvíce jako nedůsledný středostavovský a osvětářský atheismus své doby, většinou spíše zjednodušující antiklerikalismus, z něhož se později vyvinul cenově přístupný, náhražkový, avšak posilňující vědecký atheismus- věda, nejrozšířenější v běžně vulgární formě karikující polovědy, slepé víry a ulevujícího nemyšlení. Současně se samovolně rozvíjel a-theismus industriální a později i hrubě partajního střihu. V době povítězné šíření svěřeno na přiměřené úrovni poúnorovým produktům pedagogických rychlokvasíren, desítkám tisíc desítkářů, absolventům sovětoidně engelsistických dvoutřídek a pavlačovým Akademiím Vševěd. ….Uliční buditelé osvěcovali skrze vědu. Náboženství vysvětlovali právě otázkami, na které neznali lidé předvědečtí odpovědi, a tudíž přírodní jevy vysvětlovali způsobem, který je pro nás lid období Věd reakcionářský a směšný. Ani Gagarin nic neviděl. Soudružky Blabláčkové měli tuto Vědu v malíčku. Dnes se přidává podučitelský existencialismus desítkařské úrovně pro sebevědomí hrdých a statečných duší.

      http://www.sok.bz/index.php?option=com_content&task=view&id=362

  5. ,,Dawkins uvažuje následovně: Podle teistů je hypotéza, že Bůh stvořil svět, údajně jednoduchá. Avšak představa bytosti, která by stvořila celý vesmír, udržovala ho v chodu, a kromě toho neustále komunikovala prostřednictvím modliteb s věřícími (tady na Zemi a třeba i na bilionech dalších obydlených planet), je představou čehosi natolik nepravděpodobně složitého, že je to „děsivá ukázka pohodlného nepřemýšlení“. Žel i jednoznačně přesvědčený, nepochybující atheista musí právě opak, nežli je ,,představa čehosi natolik nepravděpodobně složitého,” považovat za „děsivou ukázku pohodlného nepřemýšlení“. Tento ,,typicky darwinistický argument,, není racionální, má působit emocionálně a nevyvrací vůbec nic. Potřeba simplifikace tohoto druhu patří do oblasti nižší kultury. Řízný ,,Dawkins si nebere servítky, a kvůli tomu si stačil vysloužit nenávist z řad náboženských fanatiků. Avšak i mnoho sekulárních liberálů se ptá, zda nesmiřitelný tón Božího bludu přispěje ke vzájemnému porozumění. Dawkins odpovídá, že na rozdíl od mnoha věřících nebombarduje interrupční kliniky ani nesměřuje dopravní letouny do mrakodrapů.,, (TH)

    Buranská agresivita nebo reklamní divadýlko nejsou nijak v rozporu z obsahem. Naopak jednota obsahu a formy je např. v předešlé Dawkinsově odpovědi v dokonalé harmonii. Zřejmě pro něj jsou vždy jen dvě možnosti, mezi kterými si musí vybrat všichni. Občas mi připomíná formou víry G.W.Bushe. O nenávisti se nedá mluvit. Atheismu Dawkins více škodí, než pomáhá. Marxisté by se neměli snažit některého ze Čtyř jezdců kooptovat.

    ,,Domnívám se, (TH) že s Dawkinsem nelze než souhlasit v tom, že hlavním zdrojem násilí v historii a zvláště v současnosti je náboženství, nikoli vědecká racionalita.,,Opravdu nelze ? A jsme zase nejen u monotonní a imperativní simplifikace, ale především u i d e o l o g i e , která je snadno poznatelná a zařaditelná. V neblahém redukcionismu, podřizování kultury, umění, sociálních a humanitních to je humanistických věd (především filosofie, axiologie, etiky) a tedy i humanismu a humanity přírodovědecké hypotéze se všemi vadami, které musí mít, pokračuje v rámci jednorozměrnosti Daniel Dennett. ,,Náboženství jako biologický jev Dawkinsův spojenec, americký filozof Daniel Dennett v knize Breaking the Spell: Religion as a Natural Phenomenon doporučuje, abychom ve vlastním zájmu podrobili vědeckému zkoumání výbušný a potenciálně nebezpečný fenomén náboženství – abychom jej pojali jako biologický jev. Náboženství by se dle tohoto pohledu vyvinulo za nějakým účelem. Někomu nebo něčemu prospívá. Jednotlivým věřícím? Jejich skupinám (církvím, státům)?”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *