Židovské vyznání víry, Šema Jisra’el, začíná slovy z 5. knihy Mojžíšovy: “Slyš Izraeli, Hospodin, tvůj Bůh, Hospodin je jeden.” Zajímavé je, že vůbec není jasné, co se tím míní. Lidé formovaní dogmatikou v něm zřejmě budou vidět jednoznačné vyznání monoteismu. Existují ale různé interpretace a podle jedné z nich to znamená, že všichni lokální Jahvové, kteří byli dříve uctvíváni v místních svatyních jako samostatná božstva (Jahve v Jeruzalémě, v Aradu nebo v Samaří), jsou jediný Bůh, jediný Jahve. Bůh, který nerozděluje, ale který spojuje, který činí Izrael jediným lidem uctívajícím jediného Boha.
Když jsem ten výklad slyšel, došlo mi, jak úžasná a aktuální myšlenka to je. Nedávno jsme i u nás mohli zaznamenat docela živou diskuzi na téma, zda mají křesťané a muslimové stejného boha. Ale co to je vlastně za otázku? Co se zde myslí bohem? Je to naše představa o bohu, naše názory na něj, naše učení a dogmata? Je bůh abstraktní pojem, nad kterým lze vůbec takto uvažovat? Nebo je to nějaký předmět našeho citu, abychom mohli říct: Tihle cítí spolu, a tihle ne?
Není zvláštní, že ačkoliv vyznavači různých náboženství jsou zřejmě přesvědčeni, že jejich bůh je skutečný, když přijde na to, aby ho určili, většinou se uchylují k nějakému svému výtvoru, ať už je to tele nebo dogma? Jako ti staří Izraelci uctíváme ve svých svatyňkách jen svá vysoustružená lokální božstva. Není absurdní považovat Boha za něco, co může člověk pojmout? Pokud máte boha, který může být různý pro křesťany a pro muslimy, pak to není Bůh. Nemluvě o tom, že pokud něco “máte”, pak to není Bůh naprosto jistě.
Proto je tak důležité, když čas od času někdo přijde a pronese k nám lidem zahleděným do sebe a svých představ znovu Šema: Bůh je jeden. Adonaj echad. Bůh není náš, nepatří nám, nepatří žádné skupině, vyznavačům ani bezvěrcům, není uzavřen do našich přihlouplých představ o světě, do našeho omezeného světonázoru. Není tím, co nás od sebe odděluje, co proti sobě staví zastánce různých věr a nevěr, co máme každý svoje, ale to, co je nám všem – křesťanům, muslimům, budhistům či ateistům – společné, ať chceme, nebo ne. Moc, které patříme a která přivádí znovu všechno k jednotě.