Co víme?

Takřka od přirozenosti upadáme v přesvědčení, že je přirozenosti, že je něco pevného, jistého a jasného. Jako si každý rád zařídí svůj domov co nejpohodlněji, zabydlujeme se i my zde na zemi a od vnějšku se oddělujeme zdí tohoto přesvědčení. Ale bližší skutečnosti je, že nic není jisté a že slunce zítra nemusí vyjít. A to samé platí o našem nitru, zde především, protože v nitru nás každým dnem a každou hodinou děsí úzkost.

Prostořeká

Bylo jedno tajemství, které znali jen členové úzkého kroužku osvícených, a to tajemství nešlo vyslovit. Aby je člověk poznal, musel se podrobit složitému a temnému rituálu, při němž vniklo přímo do jeho mysli. Jednou se zasvěcení zúčastnila prostinká dívenka. Den poté pásla s přítelkyněmi na lukách kozy a dívky se jí vyptávaly. Ona vyslovila tajemství jedinou větou, takže by i nejhloupější pacholek porozuměl. Když se o tom dozvěděl mistr, dal si ji zavolat a zle jí vyčinil: „Ty prostořeká!“